CZ EN Facebook

PŘEDPRODEJ VSTUPENEK

Lístky na všechny filmové projekce (Kino 35 a Kino Světozor),
lze zakoupit online:

Rezervační systém kina Světozor zde

Rezervační systém Kina 35 zde

17

Na věčné časy II.

(Haruna Honcoop, ČR, 2016, 11 obrazová videoinstalace, smyčka 4 min.)

Na věčné časy II. je videoinstalace, která evokuje proces rozpadu a reaguje na skutečnost rychlého mizení architektury postavené za minulého režimu: jsou to stavby, které původně měly reprezentovat stabilitu politického systému, trvajícího „na věčné časy“. Ve skutečnosti tyto stavby vydržely stěží dvě generace. Kulturní a obchodní domy, hotely, úřady, kina, továrny, sklady se sesouvají k zemi v oblacích prachu. Takové stavby bychom měli chránit a pokusit se je renovovat. Zachovat to, co bylo a je dosud funkční, to, co je součástí naší kulturní identity, a pokusit se znovu oživit architektonické svědky minulosti. Jako neblahý precedens zde vystupuje demolice pražského nádraží Těšnov. Lze vymazat a zbořit paměť?

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/FA 2/VARSAVA PANORAMA - Na vecne casy-for_eternity.jpg 

SO 1. 10. až ST 5. 10. v prostorách Café Jedna, Veletržní palác, Národní galerie


Dörhaus

Jak vidí téma architektury výtvarný umělec Marek Ther, nositel Chalupeckého ceny, který se soustavně věnuje tvorbě uměleckých filmů. Je pro nebourat, neničit a neredesignovat to, co už bylo jednou postavené. Přiklání se spíše ke stavbám postaveným do roku 1946, ale občas udělá i tu výjímku.

Film vznikl v koprodukci Kruhu a MyStreet Films a byl natočen speciálně pro festival architektury Den architektury 2016.

Osobnost: Mies van der Rohe

Osud jménem Tugendhat

(ČR, 2012, Rudolf Chudoba, česky, 52 min. ) 

Brněnská vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, byla jako jediná památka moderní architektury v České republice zapsaná na Seznam světového kulturního dědictví Unesco. V letech 2010–2012 prošla vila Tugendhat i s přilehlou zahradou památkovou obnovou, při níž byla uvedena do autentické podoby z roku 1930. Dokudrama režiséra Rudolfa Chudoby sleduje osudy slavného domu ve třech liniích. První je příběhem rodiny vzdělaných a bohatých stavebníků, který kopíruje historické drama 20. století. Druhý příběh se týká samotné vily, jejího autora a dobové umělecké atmosféry. Třetí realistická linka pozoruje důslednou a detailní památkovou obnovu, díky níž získal tento architektonický klenot znovu svůj původní lesk.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/Osud_jmenem_Tugendhat.jpg

Haus Tugendhat

(Německo, 2013, Dieter Reifarth, 116 min.)
 
V roce 1930 byla v Brně postavena jedna z nejvýznamnějších staveb moderní architektury nejen u nás. Vilu Tugendhat navrhl a do posledního detailu včetně nábytku, dveřního kování a klik promyslel architekt Mies van der Rohe. Na první pohled se může zdát, že jde o příběh unikátní stavby, ve skutečnosti je dokument Dietera Reifarthse napínavý a vzrušující román jednoho století. Na pozadí politických katastrof 20. století tu režisér odhaluje portrét rodiny a vypráví o důležitosti, kterou vila dodnes má pro potomky majitelů. V dokumentu se prolínají rozhovory se členy rodiny Tugendhat, jejími bývalými uživateli, historiky umění i restaurátory spolu s historickými fotografiemi a filmovými záběry, z čehož vzniká rozsáhlý životopis tohoto „nesmrtelného“ domu.

SO 1. 10., 16.00, Prague Gallery, I. P. Pavlova 5 (vchod z Legerovy ulice), ZDARMA

Osobnost: Mies van der Rohe

Mies

(USA, 1986, Michael Blackwood, anglicky, 58 min.)

Moderní architektuře nelze porozumět bez znalosti stavitele Miese van der Rohe. Film dokumentuje nejen jeho život a ty nejdůležitější stavby, ale objevují se v něm i historické záběry, na nichž architekt hovoří o své filozofii. Architektka Phyllis Lambertová v dokumentu objasňuje svůj výběr Miese van der Rohe pro stavbu Seagram Building. O jeho odkazu a přetrvávajícím vlivu hovoří i architekti Robert A. M. Stern, Robert Venturi, Philip Johnson, historici, ale i jeho žáci.



Mies van der Rohe: Architecture as language

(Švýcarsko, 2015, Alexandre Favre, 5 min.)

SO 1. 10., 18.00 Světozor, Malý sál

Můj dům, můj...

Barbicania

(Velká Británie / Francie, 2014, Ila Bêka a Louise Lemoine, anglicky / české titulky, 90 min.)

Přesně měsíc strávili filmaři Ila Bêka a Louise Lemoine natáčením dokumentu o životě ve slavném brutalistickém komplexu Barbican Estate v Londýně i přilehlém Barbican Arts Centre. Jak žijí lidé v této zrealizované utopii, která vyrostla v centru města na místě vybombardováném německými nálety během druhé světové války? Příběhy obyvatel ve snímku vytváří kaleidoskop dojmů a provází diváka tímto multifunkčním komplexem. Filmařská dvojice Ila Bêka a Louise Lemoine spolu pracuje od roku 2005, kdy založila tvůrčí platformu Bêka & Partners. Ve vztahu k současné architektuře se ve své filmové tvorbě zaměřují zejména na hledání nových narativních forem. Jejich první společný film z roku 2008 Koolhaas Houselife označila mezinárodní kritika jako ikonický. New York Times o nich psal jako „kultovních postavách“ evropské architektury. Ila Bêka a Louise Lemoine se pravidelně účastní přednášek na prestižních školách a své snímky uvádějí v mnoha mezinárodních kulturních institucích, jako jsou MoMA, Centre Pompidou, Barbican Art Gallery, Canadian Centre for Architecture nebo NAI v Rotterdamu. Od letošního roku je všech jejich 16 snímků v zastoupení newyorského Muzea moderního umění.

Month of Sundays + Paradoxical Planes

(Velká Británie, 2014, Callum Cooper, 4 min.)

SO 1. 10., 19.00, Francouzský institut Praha – Kino 35

Můj dům, můj...

The Greater Things

(Velká Británie / Japonsko, 2015, Vahid Hakimzadeh, anglicky, 66 min.)

Několik lidí různých národností, pocházejících z různého prostředí, s odlišnými touhami na sebe vzájemně naráží v Japonsku v kulisách současné architektury. Íránský architekt hledá něco, co zná jen on sám, litevský mistr bojových umění, který momentálně žije v Tokiu, se tu zase cítí jako outsider, japonský pár žije „uvězněn“ v superdesignovém domě ze skla. Existuje něco, co je může spojovat? Jsou skutečně každý jiný, nebo spíše reprezentují stejný druh současného nomáda, který žije někde a zároveň nikde? A existuje ve světě vůbec potřeba nějakého spojení, když izolace už není vnímána jako negativní zkušenost? Greater Things jsou o zvláštním pocitu, který zažíváte, když se dostanete mimo své já, stáváte se někým jiným a žijete někde mezi. A zároveň tyto zvláštní a přitom všem známé situace a stavy bytí rekonstruuje a prozkoumává svým specificky magickým způsobem.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/Greater things.png

SO 1. 10., 20.30, Světozor, Malý sál

Osobnost: Mies van der Rohe

Osud jménem Tugendhat

(ČR, 2012, Rudolf Chudoba, 52 min.)

Brněnská vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, byla jako jediná památka moderní architektury v České republice zapsaná na Seznam světového kulturního dědictví Unesco. V letech 2010–2012 prošla vila Tugendhat i s přilehlou zahradou památkovou obnovou, při níž byla uvedena do autentické podoby z roku 1930. Dokudrama režiséra Rudolfa Chudoby sleduje osudy slavného domu ve třech liniích. První je příběhem rodiny vzdělaných a bohatých stavebníků, který kopíruje historické drama 20. století. Druhý příběh se týká samotné vily, jejího autora a dobové umělecké atmosféry. Třetí realistická linka pozoruje důslednou a detailní památkovou obnovu, díky níž získal tento architektonický klenot znovu svůj původní lesk.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/FA 2/Haus_Tugendhat.jpg

Colonnade Park

(Rakousko / USA, 2011, Heidrun Holzfeind, anglicky, 54 min.)

Brzy poté, co Mies van der Rohe dokončil Seagram Building v New Yorku, přišel s návrhem 22. patrového obytného komplexu Colonnade a Pavilion Apartments. Tři výškové budovy ze skla a oceli v mezinárodním stylu vyrostly v letech 1954–1960 ve městě Newark v New Jersey. Projekt Miese van der Rohe odstartoval nejen obnovu města, ale do lokality, v níž tehdy žili lidé s nízkými příjmy, se začala stěhovat i střední třída. Rozhovory s majiteli o tom, jak se jim žije v domě navrženém významným architektem, přičemž spousta z nich jeho  jméno uslyší poprvé v životě, režisérka prokládá záběry apartmánů i překrásných výhledů z jejich oken. Velmi kontrastně pak vedle sebe působí funkční exteriér domu s jednotlivými interiéry, které často připomínají muzeum nejrůznějších sběratelských kuriozit.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/Colonnade_park.jpg

Mies van der Rohe: Architecture as language

(Švýcarsko, 2015, Alexandre Favre, 5 min.)

NE 2. 10., 18.00, Světozor, Malý sál

Osobnost: Mies van der Rohe

Haus Tugendhat

(Německo, 2013, Dieter Reifarth, 116 min.)

V roce 1930 byla v Brně postavena jedna z nejvýznamnějších staveb moderní architektury nejen u nás. Vilu Tugendhat navrhl a do posledního detailu včetně nábytku, dveřního kování a klik promyslel architekt Mies van der Rohe. Na první pohled se může zdát, že jde o příběh unikátní stavby, ve skutečnosti je dokument Dietera Reifarthse napínavý a vzrušující román jednoho století. Na pozadí politických katastrof 20. století tu režisér odhaluje portrét rodiny a vypráví o důležitosti, kterou vila dodnes má pro potomky majitelů. V dokumentu se prolínají rozhovory se členy rodiny Tugendhat, jejími bývalými uživateli, historiky umění i restaurátory spolu s historickými fotografiemi a filmovými záběry, z čehož vzniká rozsáhlý životopis tohoto „nesmrtelného“ domu.


Mies van der Rohe: Architecture as language

(Švýcarsko, 2015, Alexandre Favre, 5 min.)

NE 2. 10, 20.30, Světozor, Malý sál

Můj dům, můj...

Where Architects Live

(Itálie, 2014, Francesca Molteni, anglicky, 78 min.)

Osm architektů světového formátu (Shigeru Ban, Mario Bellini, David Chipperfield, Massimiliano a Doriana Fuksas, Zaha Hadid, Marcio Kogan, Daniel Liebeskind a Bijoy Jain ze Studia Mumbai) dovolilo kurátorce Francesce Molteni nahlédnout do svých domovů a ukázali část ze svého soukromí. V jejich ateliérech panuje přísný pořádek, knihy jsou pečlivě vyrovnané, desky stolu čisté. Dokument si neklade za cíl uspokojit diváckou zvědavost, jak vlastně domovy architektů vypadají. Spíše zobrazuje osobní vkus a zaujetí každého z nich, jež se pak odrážejí v jejich tvorbě.

PO 3. 10., 18.00, Světozor, Malý sál

Archi.Kult

Pohrdání

(Francie, 1963, Jean-Luc Godard, francouzsky / české titulky, 103 min)

Podmanivá Brigitte Bardotová v roli pohrdající manželky Camille a neméně charismatický Michele Piccoli jako věčně pochybující scénárista Paul v adaptaci románu Alberta Moravii. Největší a nejhollywoodštější film Jeana-Luca Godarda, s geniální hudbou Georgese Deleruea a se slavným režisérem němé éry Fritzem Langem v roli sebe sama dodnes fascinuje nejen fanoušky filmu, ale díky záběrům natočeným ve slavné vile Malaparte z roku 1938 od architekta Adalberta Libery na ostrově Capri i milovníky architektury. Vila Malaparte, postavená 32 metrů nad Salerským zálivem, patří podle mnoha světových architektů i teoretiků k nejúžasnějším stavbám středomořské architektury. Dům cihlově červené barvy, jenž svým tvarem připomíná trup lodi, charakterizují schody vedoucí na střechu – terasu. Jednou z mála možností, jak obdivovat krásu tohoto domu a prohlédnout si jeho jinak nepřístupné interiéry, je pak Godardův film z roku 1963.

PO 3. 10., 19.00, Francouzský institut Praha – Kino 35

Můj dům, můj...

A Tropical House

(Rakousko, 2015, Karl-Heinz Klopf, 51 min.)

A Tropical House je po snímku Tower House druhou filmovou meditací režiséra Karla-Heinze Klopfa, tentokráte zaměřenou na dům architekta Andra Matina. Indonéský autor ho postavil ve městě Bintaro na předměstí Jakarty pro svou rodinu. Díky dlouhým pečlivě komponovaným záběrům se zdánlivě jednoduchá stavba stává předmětem divácké fantazie. Postupně jsme provázeni domem, jeho okolím, odhalujeme jeho konstrukci i to, jak na něj dopadá světlo a jak se v průběhu dne mění, anebo jen pozorujeme jeho deformovaný obraz ve vodě během bouřky. Přes všechnu hmatatelnost a důvěrnost místa nás nakonec překvapí komentář, že dům byl postaven podle Matinových vzpomínek z dětství. Pokud by bylo možné obydlet dům na dálku, pak je to tento film, který v nás tuto představu vyvolá nejlépe.

Uváděno v rámci Dokumentárního pondělí. 

PO 3. 10., 20.30, Světozor, Malý sál

Film a architektura ve Visegrádu

Perspektivy filmů o architektuře v zemích Visegrádu - konference

Konference se koná v rámci mezinárodního projektu Film and Architecture in Visegrad Countries – New Platform of the Film Festivals on Architecture. Své příspěvky přednesou zástupci festivalů zaměřených na architekturu, které se konají v ČR, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Součástí konference bude závěrečná debata přednášejících s přizvanými experty a projekce tematických visegrádských filmů. Konference bude probíhat v anglickém jazyce bez tlumočení.
Pořádá KRUH s podporou Visegrad Fund.

ÚT 4. 10., 14.00, kino Světozor, Vodičkova 41

ZDARMA

Presentations:

 

1) 9 years of the Budapest Architecture Film Days
by Daniella Huszár (Curator and gallery manager at the Hungarian Contemporary Architecture Centre)

 

2) Architecture and the public
by Marcela Steinbachová (the founder of Kruh and Architecture Day, an architect +  architect of the year 2016)

 

3) Opening up the architectural field, Theory and practice of BETON Film Festival
by Adam Przywara and Andrzej Brzózka (Curators and co-founders of BETON Film Festival, Warsaw)

 

4) DAAD/Local Global“
by Tatiana Kollarová (an architect, a promoter of architecture and design, Days of Architecture and Design Bratislava) and Števo Polakovič (an authorized architect of SKA, Days of Architecture and Design Bratislava)

Film a architektura ve Visegrádu

Na věčné časy

(ČR, 2016, Haruna Honcoop, bez dialogů, 20 min.)

Experimentálně-dokumentární projekt „Na věčné časy“ je série krátkých 4–5minutových filmů. Pomocí splitscreenů (dělených obrazů) a dalších střihových technik zaznamenávají významné i méně známé socialistické architektonické památky ve vybraných zemích bývalého sovětského bloku, které se ze socialistického realismu postupně přerodily v moderní architektonické styly jako brutalismus a socialistický modernismus. Uvádíme v rámci kolekce filmů Visegrádské čtyřky.

Rounding Off

(Maďarsko, 2007, Zsolt Keserue, Levente Polyák, Ágnes Dénes,  maďarsky / anglické titulky, 24 min.)

22 minutové video pojednává o transformaci interiérů panelových sídlišť. Prostřednictvím rozhovorů a výzkumu se snaží ukázat, jak lze radikálně řešený prostor zútulnit. Video bylo uvedeno na filmovém festivalu v Budapešti, v Neuer Berliner Kunstverein, Maďarském kulturním centru v New Yorku, v Evropském domě v Pésci, v Shumuka Gallery v Bengalúru a na festivalu dokumentárních filmů v Rotterdamu. Uvádíme v rámci kolekce filmů Visegrádské čtyřky.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/FA 2/Rounding off.jpg 

Superjednotka

(Polsko, 2016, Teresa Czepiec, polsky / české titulky, 20 min.)

Superjednotka představuje obrovský blok bytů, který má sloužit jako „bytový stroj“. Na 15 patrech budovy může bydlet až 3000 lidí. Výtah staví jen každá tři patra a nájemníci se tak musí proplétat bludištěm chodeb a schodišť, aby se dostali do svých bytů. Hlavními postavami dokumentu jsou obyvatelé Superjednotky, kteří zde prožívají významné momenty svého života. V této budově se střídají jejich emoce, rodí se naděje a sny se stávají skutečností... anebo ne. 762 bytů a 762 příběhů. Uvádíme v rámci kolekce filmů Visegrádské čtyřky.


Schovat se pod rouškou tmy a dělat věci neviditelné /verš z básně Honzy Černé

(Slovensko, 2015, Andrea Kalinová, Martin Zaiček, Zuzana Žabková, Lucie Mičíková, bez dialogů, 7 min.)

Projekt Opustená (re)kreácia se od roku 2011 věnuje problematice opuštěné architektury města Trenčanské Teplice. Po dobu konání festivalu Art Film se veřejnosti a návštěvníkům naskytá pohled na opuštěné památky, které chátrají pod tíhou času a nezájmu svých majitelů. Od roku 2001 pustne i jedna z najvýznamnějších kulturních památek 20. století na území bývalého Československa, Léčebný dům Machnáč. Tým autorů z různých výtvarných oborů se rozhodl reagovat na tento stav a vytvořit tak dílo, jehož poselstvím je podpořit opuštěný Machnáč v přežití. Výstava je prezentací objektu, hudby a videoartového záznamu. Různá média reagují na příběh jedné stavby. Toto experimentální dílo svojí podivností odhaluje dnešní situaci města, v minulosti tak slavného, dnes  zapomenutého. Uvádíme v rámci kolekce filmů Visegrádské čtyřky.

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/pod rouskou tmy.jpg

ÚT 4. 10., 18.00, Světozor, Malý sál

Inspirace Adama Gebriana

Frei Otto: Spanning The Future

(USA, 2014, Joshua V. Hassel, anglicky, 60 min.)

Dokument líčí životní příběh a dílo německého architekta Freie Otta, průkopníka v navrhování lehkých síťových konstrukcí a nositele Pritzkerovy ceny za rok 2015, jehož myšlenky inspirují mnohé již několik desetiletí. Film osobně představí a uvede Architekt roku 2015, novinář a významný teoretik Adam Gebrian.

Adam Gebrian: „Vždy, když některý z architektů získá nejprestižnější profesní ocenění, tedy Priztkerovu cenu, najde se řada kritiků, kteří budou zdůvodňovat, proč si vybraný laureát cenu nezaslouží, respektive, že jsou jiní, kteří si ji zaslouží více. Předloni se tak nestalo. Poté, co bylo oznámeno jméno německého experimentátora Freie Otta, nastala vzácná shoda. Jde o člověka, o kterém když se něco málo dozvíte, prostě ho musíte mít v úctě.“

One Week

(USA, 1920, Buster Keaton, němý film / anglicky a německé titulky, 25 min.)

Debut velikána americké němé grotesky o peripetiích, které s sebou nese stavba rodinného domu, obzvlášť dostanete-li ho svatebním darem. První dekonstruktivistická architektura ještě před dekonstruktivismem. Film osobně představí a uvede Architekt roku 2015, novinář a významný teoretik Adam Gebrian.

Adam Gebrian: „Kdo by nemiloval Bustera Keatona. Geniálního komika, který komično situace zvyšuje svým naprosto neměnným a nehybným výrazem. Ať se děje kolem něj cokoliv, Bustera to nerozhází. V němém filmu ‚Jeden týden‘ nám ukazuje, jak se dá postavit prefabrikovaný, montovaný dům během jednoho týdne. Tento svatební dar byl zajisté myšlen dobře, ale pomstychtivý soused z něj udělá dar vskutku danajský a Frigo tak položí základy amerického dekonstruktivismu s náskokem více než půl století.“

The Desert Castle

(Norsko, Eirin Gjørv, 2007, anglicky a norsky / anglické titulky, 53 min.)

Vládce nejsevernějšího emirátu Ras Al Khaimah má nesplněný sen – nové město uprostřed pouště. Podaří se norským architektům jeho přání v podobě gigantického projektu splnit? Film osobně představí a uvede Architekt roku 2015, novinář a významný teoretik Adam Gebrian.

Adam Gebrian: „Když sledujete fotbalový zápas, můžete vidět, jak jednotliví hráči hrají, jak se jim daří, či nedaří. Zároveň se dozvíte, jakým zápas skončil výsledkem. U architektury tomu tak často není. Znáte jen výsledek. Nevíte, jak vznikl, kdo se na něm jakým způsobem podílel, jakou hrál roli. Film Sand Castle dá nahlédnout do zákulisí jednoho takového architektonického zápasu. Proti sobě stojí ateliér Snohetta a OMA architekta Rema Koolhaase, rozhodčím je zadavatel, investor. Vše se odehrává v prostředí, které ani jeden z týmů dobře nezná, a musí se tedy rychle zorientovat.“

tl_files/denarchitektury/DATA/FA 2016/FA 2/The Desert Castle.jpg 

ÚT 4. 10., 20.30, Světozor, Velký sál

Můj dům, můj...

Microtopia

(Švédsko, 2013, Jasper Wachtmeister, anglicky / české titulky, 52 min.)

Film Microtopia představuje sny o životě v malém, mobilním nebo dočasném prostoru. Několik úspěšných architektů, stavitelů a umělců z různých částí světa navrhuje radikální řešení obytného prostoru, ve kterém se zbavují všeho nadbytečného a zužitkovávají zdánlivě vysloužilé věci. Za vším stojí jednoduchá otázka: Kolik místa, věcí a komfortu doopravdy potřebujeme? Ať už budují ostrovy z odpadků, stany zavěšené na stromech, mikrodomy na kolech, obytné spacáky, nebo experimentální městskou parazitickou architekturu, spojuje je snaha nacházet způsoby, kterými můžeme nově utvářet společenství bez ekologických následků. „Dům“ pro většinu z nás znamená stabilitu, konstrukci, stálost. Ve věku neustále rostoucí populace a technologických úspěchů dnešní mobilní společnost požaduje – nebo o tom snad i sní – přenositelné domy a jiné možnosti bydlení v nových prostředích a situacích. Microtopia zkoumá, jak architekti, umělci i obyčejní kutilové posunují své hranice, aby nalezli odpovědi ke svým snům o přenositelnosti, flexibilitě a nezávislosti na elektrické síti. Moderní nomádi, bezdomovci, lidé ve stresu nebo lidé s potřebou soukromí nebo odloučení. Posloucháme jejich osobní důvody, které stojí za tím, jak jejich obydlí vypadá a jak funguje. Na chodníku, na střechách domů, v industriální krajině nebo v divoké přírodě, tam všude uvidíme a ucítíme, jak tyto příbytky plní sny svých tvůrců. Microtopia se s těmito dnes naléhavými myšlenkami vypořádává překvapivým způsobem.

ST 5. 10., 18.00, Světozor, Malý sál

Inspirace Adama Gebriana a My Street Films

Nejlepší My Street Film 2016

(dle výsledků hlasování)

Projekt My Street Films vybízí zkušené i nezkušené filmaře z řad široké veřejnosti, aby zpracovali příběhy svého okolí, místa, kde žijí, pracují a tráví čas. Krátké dokumenty, které by neměly přesáhnout délku 10 minut, mohou nahrát na www.mystreetfilms.cz, kde vzniká online filmová mapa celé České republiky. Kdykoli během celého roku může své filmy zaslat každý, kdo dokáže osobitě zpracovat zajímavé téma, místo nebo příběh a pomůže tak reprezentovat česká města subjektivními pohledy svých obyvatel. Během projekce uvedeme výběr nejlepších filmů natočených pro filmovou mapu v roce 2015/2016. Více na www.mystreetfilms.cz 

Precise Poetry / Lina Bo Bardi’s Architecture

(Brazílie / Itálie, 2014, Belinda Rukschcio, portugalsky / anglické titulky, 55 min.)

Filmová pouť za poznáním těch nejdůležitějších projektů přední architektky světového modernismu Liny Bo Bardi, která své srdce i stavby zasvětila Brazílii. Snímek byl natočen u příležitosti architektčiných nedožitých 100. narozenin a těží zejména z rozhovorů s jejími kolegy a přáteli. Film osobně představí a uvede Architekt roku 2015, novinář a významný teoretik Adam Gebrian.

Adam Gebrian: „Když jsem před téměř dvaceti lety poprvé v časopise zahlédl dvě betonové věže, jednu štíhlou a druhou robustní, okamžitě jsem se do jejich syrového výrazu zamiloval. Racionální forma byla prořezána organickými okenními otvory a toto spojení vytvářelo zvláštní napětí. Ještě více mě uchvátilo, když jsem pochopil vnitřní náplň – vertikální tělocvična. Bazén a nad ním několik hřišť na basketbal a fotbal v té větší věži, sály na gymnastiku, jógu, balet a šatny v té menší. Vzájemně spojené betonovými mosty. Byl to začátek nesmírného obdivu, který k autorce dodnes chovám a který se následně pouze prohluboval. Skrze návštěvy výstav (v Benátkách v rámci bienále, před dvěma lety v Mnichově ke stoletému výročí narození), ale především staveb, včetně jejího vlastního rodinného domu a již zmíněné tělocvičny. Ta je v Sao Paulu součástí sociálně-sportovně-vzdělávacího centra SESC Pompeia, jehož návštěvu považuji za svůj největší zážitek, jaký jsem kdy z architektury měl.“

Infinite Space: The Architecture of John Lautner

(USA, 2008, Murray Grigor, anglicky, 90 min.)

Renomovaný architektonický filmař Murray Grigor ve svém celovečerním dokumentárním filmu sleduje celoživotní úsilí vizionářského génia Johna Lautnera pokusit se vytvořit „architekturu bez začátku a konce“. Film osobně představí a uvede Architekt roku 2015, novinář a významný teoretik Adam Gebrian.

Adam Gebrian: „V létě roku 2003 jsem nastoupil na praxi do holandské architektonické kanceláře Maxwan. Po večerech jsem postupně procházel jejich knihovnu, až jsem jednou narazil na velkou monografii s názvem Lautner. To, co jsem našel uvnitř, mě ohromilo. Neuvěřitelné spojení místa, architektury a konstrukce. Neuvěřitelně vynalézavý způsob, jak vytvářet celistvost na nejrůznější způsob. Nechápal jsem, jak je možné, že tohoto autora neznám, ale pak se mi vybavila poznámka Philipa Johnosona, že architekti se celosvětově proslaví pouze jednoprostorovými stavbami (koncertní síň, divadlo, fotbalový stadion), ale jen málokdy, když se věnují bydlení. Při listování jsem zjistil, že řadu staveb znám. Bazén, do kterého spadl Big Lebowski, balkon, ze kterého byla zdánlivě zastřelena Drew Barrymore v Charlieho andílcích, kuchyně, kde vaří a zpívá Cate Blanchett v Banditech, dům, na kterém tak lpí Gene Hackman v Soumraku, vila, kde Sean Connery bojuje se dvěma amazonkami v Diamantech, které jsou věčné. O pár let později jsem na Vánoce roku 2007 dostal možnost navštívit vilu Sheats-Goldstein, a pokud jsem SESC Pompeia označil za svůj největší architektonický zážitek v životě, tak tenhle bude těsně druhý. Pokud do LA pojedete, můžete se dovnitř podívat také, majitel nedávno vilu věnoval místnímu muzeu LACMA.“

ST 5. 10., 19.00, Francouzský institut Praha – Kino 35

My Street Films

My Street Films blok krátkých filmů

Každá ulice má svůj příběh, ne každá má svůj film.

Projekt My Street Films vybízí zkušené i nezkušené filmaře z řad široké veřejnosti, aby zpracovali příběhy svého okolí, místa, kde žijí, pracují a tráví čas. Krátké dokumenty, které by neměly přesáhnout délku 10 minut, mohou nahrát na www.mystreetfilms.cz, kde vzniká online filmová mapa celé České republiky. Kdykoli během celého roku může své filmy zaslat každý, kdo dokáže osobitě zpracovat zajímavé téma, místo nebo příběh a pomůže tak reprezentovat česká města subjektivními pohledy svých obyvatel. Během projekce uvedeme výběr nejlepších filmů natočených pro filmovou mapu v roce 2015/2016.

ST 5. 10., 20.30, Světozor, Malý sál

tl_files/denarchitektury/design3/da_kolecko2.png