Před 30 lety se nejen změnila česká společnost, ale také podmínky pro tvorbu architektury. Skončily státní i družstevní projektové organizace, architekti se stali vskutku volnými tvůrci. Očekávalo se, že česká architektura rozkvete, zařadí se do evropského vývoje, a nebude tam v nevýznamné poloze. Na počátku bylo opojení volností, které vedlo v rámci uvolněného postmodernismu až k tvarové bezuzdnosti, jež však ihned byla doprovázena na funkcionalismus navazující askezí. Postupně se obě linie zklidnily, rozvíjely se vedle sebe a zdálo se, že očekávání budou naplněna. Ovšem v novém tisíciletí nastal zlom, kdy architektura se stala spíše spotřebním zbožím, jehož hodnoty se měřily uplatněním na trhu nemovitostí.
Jak je to nyní – jak se dá zobecnit 30 let dějin architektury (období o 10 let delší než oslavovaná 1. Republika). A co bude dál? Potřebuje vůbec současná společnost hodnotnou kvalitní architekturu? Pokud ne, tak proč přesto vzniká? Pokud ano, proč vzniká tolik bezvýrazných staveb?
Přednáška kurátorky Referátu architektury Sbírky moderního a současného umění NG Radomíry Sedlákové.
Sraz: čt. 3.10., 16.00, Veletržní palác – Národní galerie Praha, auditoriu 6. patro, Dukelských Hrdinů 47, P-7
