Bělehradská architektura ve fotografiích studentky balkanistky Emy Rusiňákové.
Architektuře bývalé Jugoslávie hrozí vyhynutí. Co bylo kdysi symbolem pokroku socialistické země jsou dnes obludy minulosti, které mají ustoupit novým poměrům. Negativní konotace tak vede k zjednodušenému vnímání veškeré státní výstavby oné doby, ač se v mnoha případech jedná o kvalitní realizace, které by naopak vyžadovaly řádnou ochranu. Tento problematický vztah lidské paměti a potřebné, ač často nepřítomné památkové péče ostatně zažíváme i v Česku a na Slovensku: negativní vzpomínky jsou s budovami neodmyslitelně propojeny, nicméně jsou zároveň důležitými torzy tamní historie, kterou je naopak důležité nezapomínat. Debatu navíc rozproudila poměrně nedávná demolice významného bělehradského hotelu Jugoslávie (1969–2025) a vytváří tak pro Srbsko naléhavou otázku známou i naší společnosti: Jak se krajina plánuje vypořádat s dědictvím minulého režimu?
Rusiňáková hledáček zaměřila zejména na sídliště jakožto místa plná života, kde se setkávají všechny sociální vrstvy, a jsou tedy již neodmyslitelnou součástí společenského života.
Vernisáž sama autorka zahájí ve čtvrtek v 18 hodin, výstava nicméně potrvá až do konce festivalu.
Provádí: Ema Rusiňáková – studentka balkanistiky, amatérská fotografka
ČT 1. 10. | 18:00 | Galerie Architektury Brno, Starobrněnská 341/18, Brno (vstup přes kavárnu Punkt) | Předpokládaná délka: 30 minut
Autor fotografií: Ema Rusiňáková
